Září 2014

Zapomeň na život a vrhni se do studia.

28. září 2014 v 20:50 | Ivy ❤️ |  Ivy a její blablabla
Jak už jsem se zmínila vminulém narcistické článku (podobnému tomuhle) přihlásila jsem se do třetího kola příjmaček na vyšší odbornou školu.
A? Přijaly mě huráá. Ale tady všechno nadšení končí.
Vždycky jsem brala vyšši odbornou školu jako něco podřadnýho a jednoduchýho... Jak jsem se mýlila.
Protože jsem nastoupila až tento týden kdežto moji spolužáci pilně studují již od prvního září mám toho spousty na dohánění. Dá se říct, že mě hodily do vody bez toho abych uměla plavat. Všechno je tam tak jiný než na střední.
Je všeobecně známo, že zkouškový je až kolem ledna. Někdy jsou na nás hodní a jako zápočet nám dají jen vypracovat nějakou stostránkovou práci. Ale, co je vážně výhodný na tomhle studiu je, že k připuštění ke zkoužkám musíte mít 80% docházky na předměty. Takže si to tam v podstatě chodím odsedět a najíst se (ohřát ne, protože tam netopí). Strávím tam víc jak polovinu dne, pak přijedu domů a jdu do práce. K tomu toho má spousty na dopisování.
Takže dokud to všechno nedoženu tak zřejmě nevyjde žádný článek. Nesmutněte tolik ;).
Protože se zdá, že v autobusech strávím polovinu svého života čtu stále dál.
Zrovna jsem dočetla třetí díl Vampýrské akademie. Né. Srdce mi krvácí. Mockrát děkuji, Richelle zlomila jste mi srdce. Takhle to přece nemůže skončit! A když si představím, že k dalšímu dílu se dostanu až zítra odpoledne v knihovně... achjoooooo. Zrovna ta situace, kdy beru všechny kecy na spoilery zpět a jsem v pokušení si přečíst jak to dopadne, doufám, že odolám aby nepropásla ten úžasný příběh o který bych přišla kdybych si přečetla pár vět o tom jak to dopadne.

Takže mě neodepisujte, jsem tu, ale život se mi po několika měsících nic nedělání (od maturity jsem si jen válela šunky, a jen sem tam šla do práce) trochu změnil. Musím do toho jen znova zaplout.

Vampýrská akademie, Richelle Mead

19. září 2014 v 12:32 | Ivy |  Recenze knihy

Vampýrská akademie

autorka: Richelle Mead
vydáno r. 2007 v USA
v ČR r. 2009
překlad: Katrin Chýlová
nakladatelství: Domino
série: Vampýrská akademie (1.díl/6)
žánr: young adult, fantasy
počet stran: 280
přečteno: září 2014, za 2 dny, v češtině
hodnocení: 5/5
anotace: goodreads
Morojská princezna Lissa a její nejlepší kamarádka Rose uprchly ve smrtelném strachu z vampýrské akademie, ale po dvou letech byly vypátrány tajemnými strážci a odvlečeny zpět. Znovu se tak ocitají v obrovském nebezpečí, protože na akademii se mohou pohybovat nebezpeční Strigojové.Ti chtějí Lissu zničit, protože jako jediná dcera urozeného morojského rodu je překážkou jejich plánu na ovládnutí světa vampýrů.
Naštěstí je tady ale dhampýrka Rose, v jejichž žilách se smísila krev vampýrů a lidí, takže dokáže zlým Strigojům lépe čelit. V tajemném a ponurém světě akademie ale nebude snadné odolat všem nástrahám a zradám: Lissa bude muset opatrněji využívat svých nadpřirozených schopností, aby nepadla do strigojské pasti, a Rose se musí vzdát velké lásky, aby mohla kamarádku ochránit a za žádných okolností ji nezklamat. Jediné, nač se totiž mohou obě spolehnout, je jejich vzájemné pouto, jejich přátelství…

O autorce:
Richelle Mead je autor na seznamu NY Times a USA Today bestsellerů, píše fantasy knih pro dospělé a mládež. Původně pochází z Michiganu, nyní žije v Seattlu ve státě Washington, kde na plný úvazek pracuje na svých třech sériích. Než se stal spisovatelem, vyzkoušela si několik různých kariéry. Získala diplom z několika fakult - svobodné umění, náboženství a učitelství pro středí a vysoké školy. Nakonec se rozhodla, že svou cestu vidí ve psaní ale je přesvědčená, že všechno její vzdělání ji na to připravilo.
Richelle, celoživotní čtenář, byla vždy fascinována mytologií a folklórem. Když nepíše, dívá se na špatné reality show, cestuje, zkouší zajímavé koktejly nebo nakupuje oblečení. Spoustu oblečení. Sama o sobě tvrdí, že je závislá na kávě, neustále bojuje (a prohrává) s prokrastinací, je zapálená pro všechny vtipné a zábavné věci.
Série Vampýrská akademie je její nejprodávanější. Byla na seznamu bestsellerů NYTimes a US Today, získala ocenění do Americké knihovní asociace a byla přeložena do třiceti jazyků. ---(můj překlad z autorčiných stránek)

Můj komentář: (obsahuje spoilery)
Proč jsem si knihu vybrala?
Už spoustu lidí mě na tuto knihu odkazovaly. Jak je dobrá, příběh je fajn a tak. Je to jedna z knih k jejíchž přečtení jsem potřebovala vidět film. Narazila jsem na recenzi knihy u jednoho mého spřáteleného blogu, kde zmiňovala i film. Tak jsem si pomyslela... proč ne. Zkusím film, třeba se utvrdím v tom, že je dobře, že jsem se vyhýbala knize tak dlouho.
V době kdy kniha byla na pultech čerstvě si dobře vzpomínám jak jsem jí viděla v knihovně (ještě na dětském oddělení - což je čtyři roky zpět) a v té době jsem byla moc zakoukaná do upírů tak jak jsem vykreslila S. Meyer, že jsem knihu degradovala (aniž bych ji četla) jako pouhou napodobeninu, nebo jak už bývá zvykem, že vyšla jen kvůli tomu, že bylo tohle téma v kurzu. Jak jsem se pletla.
Filmová podoba.
Musím říct, že když jsem viděla jen film myslela jsem si, že je úžasný. Teď když mám možnost ho srovnat s knihou tak ten úžasňácký pocit opadl. Jistě, film je fajn, ale na knihu to nemá. V knize jsou věci víc vysvětlené, propracované tak tam je více Rose a Dimitrije.
Rose a Dimitrij :3.
Je to jeden z důvodů, prčo se mi kniha líbí víc. V knize bylo víc scén, kdy to mezi Rose a Dimitrijem jiskřilo. Taky ale, jsem naprosto unesená z volby herců. Áh, Danila :). V tomhle jsem ráda, že jsem film viděla první, protože mi podal výborný vzhled hlavního hrdiny. Rose je taková správná, jde proti proudu, je zapálená, oddaná, zábavná a vždycky v akci. Je fajn číst o hlavní hrdince holce, která je ta co utočí, je drzá, jde si za svým a zabíjí (v případě Rose se k zabíjení spíš chystá - doufám, že k tomu dojde a nemůžu se dočkat až zabije prvního Strigoje).
Nejoblíbenější moment knihy.
Jistěže scéna jak na to Rose s Dimitrijem skoro skočily.
Děj.
Tahle kniha byla vydána v období všeobecného poblouznění upíry (které začalo díky S. Meyer). A přestože na tyhle knihy pohlížím dost skepticky - většinou vycházejí jen aby se na nich vydělalo, protože je jisté, že když to teď frčí lidi to koupí. A málokdy se spisovatelům povede vykreslit opravdu originální, neopakovatelný a strhující příběh. Ah, díky bohu, u Vampýrské akademie se to povedlo. Děj má spoustu akce, nechybí špetka (nebo víc) romantiky. Fantasy prvky, které spisovatelka použila jsou originální. Podařilo se jí navzdory mému očekávání vymyslet úplně nový fantasy svět upírů, který mě jednoduše uchvátil.
Obálka.
Na to, že byla vytvořena před pěti lety, dobrý. Ale dokázala bych si představit přitažlivější ztvárnění. Líbilo by se mi třeba další vydání knihy s filmovou obálkou.
Hodnocení.
Jasných pět hvězdiček (ani jsem nezaváhala). Už se nemůžu dočkat až si přečtu další díl, a pak další a další :).

Zdroj obrázku - we♥it.

Jmenuji se Ivy, jsem knihomol, těší mě.

16. září 2014 v 19:33 | Ivy |  Ivy a její blablabla
Mám pocit, že je to tu takový suchý. Chci říct samá recenze, recenze... takže tímhle narcistickým článek to tu chci trochu oživit. MUHEHE.

A protože málokoho baví číst sáhodlouhé kecy, je tu pár bodů...

~Říkám si Ivy
~což není daleko od mého pravého jména
~čte se to Ájvy, v angličtině to znamená břečťan
~je to podle postavy Ivy v seriálu 90210: Nová generace
~Je mi 19 let :(
~to číslo mi přijde strašně vysoký, vůbec si tak stará nepřipadám
~V květnu 2014 jsem odmaturovala na zdrávce
~na maturitním vysvědčení jsem měla jen jednu trojku z češtiny jinak samý.
~což mě přesně vystihuje - s češtinou nikdy nebudu kamarádka.
Nedostala jsem se ani na jednu ze dvou vysokých škol, na které jsem se hlásila.
~na poslední chvíly (do třetího kola příjmaček) jsem se rozhodla jít na vyšší odbrnou školu
~což neznamená, že tam vydržím dlouho - na vysokou prostě půjdu!
~Moje knižní mánie začala celkem pozdě asi tak ve 13 letech a to ságou Stmívání.
~Odjakživa jsem četla výhradně jen romantiku.
~za čož jsem se kdysi styděla - kvůli tomu, že si z toho kluci na základce ve třídě dělali srandu
~Bloguju asi od jedenácti let.
~Často říkám že: 'Tak to prostě mělo být.' Čemuž naprosto věřím. Když se něco stane, a já se na to dokážu s odstupem času podívat s chladnou halvou, řeknu si že tak to prostě mělo dopadnou a vytěžím s toho maximum.
~Jsem, co se týče knih hodně vybíravá. Nečtu, co mě nebaví.
~Jsem neuvěřitelně nespolečenská a introvertní.
~ = dávám přednost knize, protože se cítím příjemně, před společností lidí, protože se mezi nima cítím nepříjemně a trapně
~proto mám tolik času na čtení
~Moje oblíbené období je podzim.
~Mám ráda když prší.
~Nesnáším vedro, víc jak dvacet stupňů je moc.
~Miluju zvířata. Doma máme pejska.
~Nosím brýle, občas kontaktní čočky.
~brýle nosím častěji, lidi říkají, že mi sluší a vypadám chytřejší
~Do osmnácti let jsem se nemalovala.
~Strašně ráda s někým mluvím a píšu si v angličtině.
~často používám chatroulette, kde jsem potkala lidi s kterými si píšu přes skype neuvěřitelně dlouho
~Miluju čaj.
~Jsem romantik, který ve svůj šťastný romantický konec nevěří.
~proto o takových koncích ráda čtu
~Název stránky bo-okworm znamená knihomol a to 'o-o' znázorňuje brýle.
Zdroj obrázku - we♥it.

Ugly Love, Hoover Colleen

14. září 2014 v 0:44 | Ivy |  Recenze knihy

Ugly Love

autorka: Hoover Colleen
vydáno r. 2014 v USA
v ČR nevydáno (probíhá amaterský překlad)
žánr: romance, new adult
počet stran: 320
přečteno: srpen-září 2014, část v češtině, část v angličtině
hodnocení:
anotace: goodreads
Když se Tate Collins seznámila s pilotem Milesem Archerem, věděla, že to nebyla láska na první pohled. Dokonce by neřekla, že se stali přáteli. Jedinou věc, kterou měli společnou, byla jejich nepopíratelná vzájemná přitažlivost. Když jejich touhy vyplynou na povrch, uvědomí si, že si perfektně rozumí. On nechce milovat, ona nemá čas na lásku, takže si jen užívají sexu. Tato dohoda byla až překvapivě lehká, dokud se Tate držela dvou pravidel, která Miles určil.
Nikdy se neptej na minulost. Neočekávej budoucnost.
Myslí si, že to můžou zvládnout, ale téměř okamžitě si uvědomili, že takhle nic nezvládnou.
Srdce se infiltrují. Sliby se poruší. Pravidla se otřesou v základech. Láska bude ošklivá. ---(zdroj anotace)
O autorce:
Láska ke psaní u Colleen Hoover začala roku 1985, když jí bylo pět let. Její první příběh se jmenoval 'Mystery Bob' a pro její matku to byl obrovský hit, která ale dokázala velmi dobře předstírat zájem.
Colleen pokračovala v psaní povídek pro přátelé a rodinu do prosince roku 2011, kdy se rozhodla napsat dlouhý příběh s názvem 'Slammed'. Sama ho publikovala na Amazon v lednu 2012, a ten se téhož roku v květnu dostal na seznam bestsellerů NYT. Od té doby píše pro Atria Books, dceřiná společnost nakladatelství Simon&Schuster, nyní má šest bestsellerů v NYTimes.
Colleen stále upřdnostňuje být nazývána spisovatelem, termín autor ji děsí a má z něj pocit, že je to práce s očekáváním. Pod se jí tlakem nepracuje dobře a doufá, že pro ní psaní zůstane zábavné a vzrušující.
Její nejnovější román 'Ugly Love' vyšel 5. srpna 2014. V současně době pracuje na novém románu 'Confess', který píše tak rychle jak může dřív než se probudí z tohohle bláznivého snu.
Nyní Colleen žije v Texasu se svým manželem a třemi syny. ---(můj překlad z amazon.com)

Můj komentář: (obsahuje spoilery)
Proč jsem si knihu vybrala?
Od té doby, co jsem se začala pohybovat v knižní světě - sledovat různé knižní blogy, autorky na fb, goodreads, narážím na spoustu knih, které zařazuji do kolonky 'chystám se číst. Díky tomu mi tato kolonka samozřejmě přetéká. A tahle kniha byla tak prohnaná každým koutem internetu, že jsem na ni narážela tak často, že když ji začaly překládat na elisaworldu neváhala jsem a pustila se do ní. A jako to dopadlo? Colleen a její příběh mě chytil, že jsem si nedala pokoj dokud jsem knihu nedočetla vlastními silami v angličtině.
Obálka.
Původně jsem si říkala, že se mi moc nelíbí. Pak jsem při čtení přišla na to proč zvolily nakladatelé tuto obálku a zamilovala jsem si ji.
Děj.
Kniha je napsán z dvou pohledů. Ob kapitolu se střídá pohled Tate a Milese. Miles nejprve vzpomíná na minolust, jak ale děj postupuje dostává se do přítomnosti. Celou dobu, co čtete vás doprovází skutečnost, alfa a omega celého příběhu, na jejíž odhalení si ale musíte klasicky počkat až k samému konci knihy. Občas se mi stává, že mě takové napínání nudí, ale spisovatelka, jak už to u Colleen z předchozí zkušenosti bývá, to dokáže podat tak, že mě se nudit ani jednou za celé čtení nenapadlo.
Nejoblíbenější moment knihy.
Musím říct, že kniha je prošpikována těmy hlubokými okamžiky, které mě chytly za srdce. No přeci, když se hlavní postava musí srovnat s takovou ztrátou ve svém životě nezanechává vám čtení kamenou tvář. Ale byl tu okamžik, který se mě dotkl víc než ostatní. První když Tate měla sex s Milesem a on jí řekl Rachel - říkáte si, jo to je možná trapný, ale nic víc. Jenže mě spíš šlo o to jak na to Tate reagovala. Druhý okamžik je kapitola, kdy Miles jede za Rachel - oko nezůstalo suché.
Postavy.
Na jedné straně je Miles, a má všechno, co mužský hrdina potřebuje aby jste si ho zamilovaly. Kromě toho, že je ztrápený a odmítá vztah. Na druhé straně v opozici stojí Tate, strašně v pohodě a myslí si, že vztah kamarád s výhodou zvládne. Dále v knize vystupuje Corbin, bratr Tate, u něhož se může zdát, že to se svou bratrskou ochranou moc přehání, ale ve skutečnosti je to roztomilý :3. A málem bych zapomněla na Kápa, který v knize je sice vedlejší postavou ale neopomenutelnou. S klidem můžu říct, že je takový děd vševěd.
Z knihy.
"Pokud bych byl schopný někoho milovat... byla by jsi to ty."
"Láska nění vždycky krásná. Někdy stráviš všechn tvůj čas s nadějí, že to třeba bude cosi jiného. Cosi lepšího. Potom, dřív než si to uvědomíš, jsi zpátky na začátku a ztratilas srdce kdesi v dálce."
"Bůh nám dal ošklivost aby jsme v životě nebraly krásu jako samozřemost."
"I didn't fall in love with you... I flew."
Hodnocení.
Bezkonkurenčních pět hvězdiček. Závěrem musím říct, že všechen ten povyk, který jste mohly zpozorovat na zahraničných webech si tahle kniha zasloužila. Colleen (ano, už po několikáté ji budu vychvalovat až do nebes) se znovu povedl podobný počin jako s sérií Bez naděje. Znovu se jí povedlo napsat za-srdce-chytající, srdce rvoucí a procítěný příběh na který nenechám dopustit a doufám, že si knihu jednou koupít v českém vydání.

Ke knize je i píseň, kterou napsal Griffin Peterson, a poslechnout si jí můžete zde.
Zdroj:
fotka autorky - facebook.
obrázek - we♥it.

S hlavou v oblacích (pejru), Petrusová Kateřina

11. září 2014 v 16:16 | Ivy |  Recenze knihy

S hlavou v oblacích (pejru)

autorka: Petrusová Kateřina
vydáno v ČR r. 2013
nakladatelství: Fragment
žánr: romance
počet stran: 120
přečteno: v září 2014, za 1 den, v češtině
hodnocení: 5/5
anotace: databazeknih
stručný obsah díla: (mými slovy, neobsahuje spoilery)
Hlavní hrdinka Markéta je městská holka a vydá se na cestu za svými přáteli přes vesnickou pustinu. Za všechno může tvrdohlavý a flegmatický kůň, který se jí postaví do cesty a díky němu skončí její auto v příkopu. Doufám, že najde nějakého vesničana, který vlastní traktor, auto vytáhne a bude moci pokračovat v cestě. Jenže nic nejde tak rychle jak si vykreslila. Musí se zdržet přes víkend. Naštětsí najde vesničana ochotného, který jí nechá přespat na velkostatku. A je to právě on, který přetoší její život vzhůru nohama.

O autorce:
Kateřina Petrusová je spokojená manželka, pyšná matka dvou dcer, ne právě disciplinovaný pisálek, náruživá čtenářka, mizerná kuchařka, milovnice sarkasmu, hltačka filmů. Narodila se před dvaatřiceti lety v Pardubicích, a přestože má svoje město ráda, zanedlouho se přestěhuju o pár kilometrů dál, kde bude moct ráno v pyžamu otevřít francouzské okno v obýváku a vyjít na zahradu.
Její první povídku napsala už ve čtrnácti letech. Píše s většími či menšími přestávkami sedmnáct let - povídky, pokusy básničky, blogové zápisky i pár úplně opravdových článků na internetu. Naplno se do toho vrhla před čtyřmi lety, kdy narazila na skupinku stejně nadšených pisatelek a pořídila si s nimi povídkový web.
Psaní je pro ní relax a zábava. A pokud pak čtení toho, co napíše, pobaví i někoho dalšího, je to další, úžasný bonus.
Říká o sobě, že je amatérská psavkyně, která měla štěstí. Doposud jí vyšly tři knihy v sérii Bavettovi, S hlavou v oblacích a v říjnu na pulty přistane její další kniha s názvem Pekáč buchet o které si můžete přečíst informace a první ochutnávku na stránkách autorky. ---(čerpáno z více zdrojů)

Můj komentář: (obsahuje spoilery)
Proč jsem si knihu vybrala?
Kniha je už poměrně stará. Vyšla minulý rok a všechno to poblouznění tímhle dílem je zřejmě pasé. Přestože mám jakousi averzi vůči českým spisovatelům (hned vysvětlím) v knihovně jsem knihu vzala, že jsi zkusím, má něco málo přes sto stránek, tak proč ne?
Moje averze vůči českým spisovatelům téměř vyléčena?
No, tak zatím úplně ne. Tohle dílo je pro mě zatím vyjímka potvrzující pravidlo. Třeba kniha Navždy, co mám v popisku že čtu už několik dní? Vůbec nechápu jak to někdo mohl vydat. Ale to už jsme u jiné knihy. Chci říct, že má averze je díky špatným zkušenostem s novými českými autory, kterým v poslední době vychází rádoby české napodobeniny zahraničních knih. Začalo to Smlouvou s Adame, Evou, a zdá se že pokračuje, protože málokdo u nás dokáže napsat něco originálního a zábavného tak jako se to podařilo Kateřině Petrusové.
Postavy.
Kniha je tak krátká a vesměs není moc prostoru postavy blíže poznat, ale přesto se mi zalíbily.
Markéta/ Zmrzka je ztřeštěná, vtipná, trochu bláznivá. Líbila se mi i když jsem jí moc ke konci knihy nechápala její chování, ale dejme tomu, že za to mohl vetřelec co ho měla v břiše.
Pavel/ Marvin je snem každé ženy,a čkoliv se tu původně nezdá.
Neoblíbenější moment knihy.
Protože to byla opravdu ultra krátká kniha nemám přímo nejoblíbenější moment v knize. Možná když Pavel a Markéta letěli balónem (já chci taký :)). Ale musím říct, že knížka je tak vtipně napsaná, že jsem se co stránku smála. Takže nej moment? Celých 120 stran :).
Hodnocení.
Jasných pět hvězdiček. Za vtipnost, originalitu a spisovatelčin výkon který u mě trošičku pozvednul současnou českou literaturu. Jediné, co knize mohu vytknout je její délka. Jistě byla zábavná tak krátká jak byla, a nikdo nemůže s jistotou říct, že delší verze by byla stejně dobrá nebo lepší. Ale jsem si jistá, že příběh Zmrzky a Marvina by si zasloužil i víc stránek.

Na stránkách autorky si můžete přečist povídku Vánoce v pejru, aneb první Vánoce Marvina a Zmrzky.
Autorce také v řijnu vychází dalčí kniza s názvem Pekáč buchet, a opět na jejích stránkách najdete menší ochutnávku.

Zdroj fotky autorky - tady.
Zdroj obrázku - we♥it.

Beautiful Broken Rules, Lauren Kimberly

8. září 2014 v 18:44 | Ivy |  Recenze knihy

Beautiful Broken Rules

autorka: Lauren Kimberly
vydáno r. 2013 v USA
v ČR nevydáno (probíhá amaterský překlad)
série: Broken (1.díl/3)
žánr: romance, new adult
počet stran: 375
přečteno: srpen-září 2014, část v češtině, část v angličtině
hodnocení: 5/5
anotace: goodreads
stručný obsah díla: (mými slovy, neobsahuje spoilery)
Em je školní děvka, netají se tím, nazývá věci pravými jmény, neomlouvá své chování, nedělá ze sebe něco co není. Má svá tři pravidla, kterých se drží a která mají udržet její srdce v bezpečí.
1. Nikdy nespi s někým do koho je zabouchlá kamarádka.
2. Nikdy nespi s někým pokud víš, že je ve vztahu.
3. Nikdy nespi s někým více jak třikrát.
Do toho se připlete Jaxon. Jemu jedinému se povede dostat Em pod kůži, porušit všechny pravidla a ještě u toho vypadat úžasně. On jediný se dostane dostatečně blízko Em aby si mohl říkat její přítel. Láska nikdy není lehká a v ráji nastanou problémy. Dokážou vše překonat nebo dají přednost lehčímu řešení?

O autorce:
Kimberly Lauren o sobě říká, že je poutník, dobrodruh a cestovatel. Chce všechno vidět. Nebyla všude, ale má to na seznamu. Cestuje po světě, a doma je vždy v jejím srdci. V poslední době, když není na cestách, nebo nenahání batole, píše. Což je divné, protože kdysi na vysoké škole psaní nenáviděla. Ale počkat, to jen proto, že to byla nuda. Psaní pro sebe je příjemné a očistné. Jen to zkuste. A dejte jí vědět, protože miluje nezávislé autory.
Je texaská holka, kde žije se svým manželem, synem a třemi psy. ---(můj překlad ze stránek autorky)

Můj komentář: (obsahuje spoilery)
Proč jsem si knihu vybrala.
Na elisaworldu se pustili do překladu. Jak už to bývá tak se mi kniha líbila, že jsem se předchozí víkend rozhodla si jí dočíst v angličtině. Ne, že bych tedy neměla, co číst, to ne, ale mám napůjčeno samé fantasy a moje romantická duše si žádala trochu potravy. Takže jsem neváhala a pustila se do čtení v angličtině od 12. kapitoly.
Jazyk a styl psaní aneb WTF! Kniha v angličtině?
Je pravda, že knih jsem v angličtině přečetla jen pár - asi čtyři, jinak holduji neoficiálním překladům. Většinou jsem až moc líná číst v cizím jazyce a to už musí být abych se rozhodla jinak. Ćasto mě k tomu vede právě jen a jen moje nedočkavost a nuda. Tahle kniha je vcelku napsaná jednoduchou angličtinou. Spisovatelka nepoužívá příliš dlouhá souvětí ve kterých by jste se ztrácely. Jistěže jsou tam slova, výrazy a slang, kterému se ve škole nenaučíte, ale jedno slovíčko větu nedělá a je opravdu jednoduché si to čemu nerozumíte domyslet. Navíc, nic není problém když máte strýčka google a jeho translátor :D.
Postavy.
Áh, už jsem se zmínila, že tam vystupují dvě naprosto identicky sexy dvojčata. Jaxon (Emin jediný) je z dvojčat a jeho kopie se jmenuje Jace. Em - Emerson, hlavní postava, mi přijde strašne fajn, tím jaká je. Jistě někdy to až přehání svým přesvědčení, že nechce vztah, ale to můžu připsat tomu, že je tvrdohlavá. Dále tam vystupuje Cole - Emin nejlepší kamarád, a no myslím, že by si každá holka přála kamaráda jako je on. S Colem se pak v průběhu knihy dá dohromady Emina sestra Quin.
Oblíbený moment z knihy.
Pochází ze situace když Em drží svou knihu ze které se spolu s Jaxonem učily krátce poté, co se seznámily:
"Jedno slovo na stránce bylo zakroužkováno, pak jsem musela otočit další dvacet stránek dál aby jsem našla další jedno či dvě slova. Začalo mě to rozptylovat. Podívala jsem se na začátek a začala přepisovat každé zakroužkované slovo, na které jsem narazila. Trvalo mi dvě hodiny než jsem našla všechny. Přemýšlela jsem o tom kolik času jsem promrhala, když jsem mohla studovat dokud jsem si neuvědomila, že dohromady dávají smysl."
Následuje úžasná báseň, kterou najdete samozřejmě v knize (aneb máte to na pokračování jak zprávy na televizy nova + jsem lenoch líná to překládat). Ách, kéž by tohle napadlo i někoho jiného ne jen knižní postavu.
A líbí se mi i poetický důvod celého jména Em podle spisovatele Ralph Waldo Emerson:
"Be silly. Be honest. Be kind."
Hodnocení.
Není důvod proč knize nedat pět hvězdiček. Asi jste vysledovaly, že já nemám potřebu být v hodnocení knih příšná. Když se mi něco líbí, tak se mi to prostě líbí a nehledám vady tam, kde nejsou. Je vtipná, zábavná, zajímavá. Určitě zvážím, že se dám do čtení dalšího dílu.
Doporučuji.
Všem, teda spíše lidem ženského pohlaví, které nepohrnou romantikou. A hlavně těm, kteří se dlouho odhodlávají k zlepšení angličtiny. Způsobů jak se zlepšit je spoustu a tady je jeden z nich - a téměř nenásilný.

Obrázek1 - we♥it.

Crescendo

2. září 2014 v 23:33 | Ivy |  Recenze knihy

Crescendo

Autor: Becca Fitzpatrick
Série: Nora Greyová (2.díl/4)
Originální název: Crescendo
Rok vydání: 2011, rok vydání originálu: 2010
Počet stran: 412
Stručný obsah díla: (neobsahuje spoilery)
Příběh Nory Greyové pokračuje. Patch se stal strážným andělem, přesněji tím Nořiným. Ta si myslí, že jejich lásce nestojí nic v cestě. Proto jí zaskočí jak reaguje na to když řekna ta slova. Ten se tak chová, z důvodu aby nepřišel o svou nově získanou pozici a křídla. Všechno se semele tak jak by nikdo nečekal. Patch věnuje čím dál tím víc pozornosti Marcii - Nořině úhlavní nepřítelkyni. Do města se také přistěhuje její dávný přítel z dětství Scott. Znovu se začnou dít divné věci. Začne vidět svého mrtvého otce. A objeví se zvláštní Černá ruka. Je to Patch? Kdo skutečně zabil jejího otce? Neví, čemu má vlastně věřit. Ničemu nepomáhá to, že je na celou situaci sama a nepřítel je ten, koho by nejméňě očekávala.
Přečteno: přelom srpna-září 2014, za 3 dny, v češtině
Hodnocení:
/5
Můj komentář: (může obsahovat spoilery)
Ze začátku, co jsem knihu četla jsem si vůbec nebyla jistá jestli jí dočtu nebo zda vůbec budu moc hodnotit alepspoň třema průměrnýma hvězdičkama. Vytrvala jsem u čtení a ne že bych z knihy byla tak nadšená jakoz prvního dílu, ale aspoň jsem se dočkala rozuzlení toho nepořádku, který na začátku spisovatelka způsobila.
Při posledních stránkách předchozího dílu by jste opravdu nečekaly, že se příběh bude ubírat tímhle směrem - proto ten šok a zklamání. Šťastně a navěky jim tedy nevydrží dlouho. Chci tím říct, že Nora byla opravdu v pohodě a ona se s ním rozejde, jako vážně? Tím mi občas lezla na nervy. Panebože! Vždyť se s Patchem rozešla tak ať nedolejzá. Kdyby to spisovatelka aspoň napsala tak že je Nora s Patchem proti celému světu, ale ona si vymyslí tu nejvíc neočekávanou kravinu.
Pak se najednou Patch začne motat okolo Marcii - holka nepříjemnější než reklama v televizi, a to tam ani mockrát za těch 400 stránek nevystupovala, ale stačilo to aby zanechala plnohodnotně zkažený dojem. Na scénu taky přichází nová postava - Scott. Myslela jsem si, že aspoň bude pro Patche plnohodnotným soupeřem v boji o Nořinu pozornost, ale nechápu, co na něm mohla Nora vidět? Všechno to samozřejmě zachraňuje Vee. Její chytrá pusa mele stejně zábavně jako v prvním díle, takže aspoň to se nezměnilo.
Aby jste si ale neříkali, že tu jen kritizuju a stejně jsem knize připsala čtyři hvězdičky tak je to tím, že po začátku kdy nic nedává smysl, přes pokračování, které vám hledání logiky moc nepomůže to vylepčil konec, který všechno vysvětlí a Nora s Patchem si konečně můžou zase padnou okolo krku? Samozřejmě, že ne. Hned to musí totiž překazit Nořina biologický tatík, jemuž patří poslední věta v knize s příslibem její smrti. Ha, šílená to rodinka. Takže když už nic jiného aspoň se spisovatelce podařilo vyvolat ve mě zvědavost a samozřejmě si nedám pokoj dokud nedočtu další díl.

Recenzi na první díl si můžete přečíst tady.
Našla jsem překlad prvního setkání Patche a Nory z Patchova pohledu, 1. část si můžete přečíst zde, 2. část zde.